Fraška výběru dopravce na R14 směřuje k ÚOHS i k orgánům činným v trestním řízení

Autor : Jindřich Berounský    Vloženo : 26.10.2020 20:48  Přečteno : 509 x   Počet komentářů : 0

Zatímco v Evropské unii představuje liberalizace železnice v osobní dopravě a závazku veřejných služeb kultivovaný proces nabídkových řízení nebo regulérních přímých zadání, po kterých přichází zlepšování služeb, v České republice a v podání Ministerstva dopravy (MD) to je obcházení obou výše uvedených postupů, když resort dopravy stále více ovládají soukromé zájmy a nezákonné zákulisní dohody, které přinášejí uspokojování soukromých tužeb a zhoršení služeb. Netransparentní „výběr“ dopravců nebo spíše „česká rozdávačka“ mají toho času obrovský korupční potenciál v souvislosti s víceletými miliardovými zakázkami. Zatím se však nedostaly do hledáčku orgánů činných v trestním řízení, přestože si to zaslouží.

 

Resortu železniční dopravy nepřidává, že mu už 6 let nevládne žádný ministr dopravy, který je pro železnici převážně jen marketingovou loutkou, ale za otěže všeho důležitého na kolejích tahá „tajně“ člověk, o kterém se nesmí mluvit (- šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek). 

 


Minulý týden obdržely Vrchní státní zastupitelství v Praze, Národní centrála proti organizovanému zločinu i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podnět k prošetření, respektive oznámení o skutečnostech, které vedou k podezření ze spáchání trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži nebo veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku a pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži dle § 257 tr. zákoníku.

 

Podnět protikorupčního spolku, se kterým Svaz Odborářů Služeb a Dopravy spolupracuje, poukazuje na manipulace a zajímavé okolnosti angažmá dopravce Arriva vlaky s.r.o. na rychlíkových linkách, objednávaných MD, ale také regionálních, objednávaných Libereckým krajem. Společným jmenovatelem jednání objednatelů ve prospěch angažmá Arrivy je vytvoření prostředí neporovnatelných nabídek a následně podmínek, které se přímo přizpůsobují aktuálním možnostem Arrivy, a tím přestanou platit původní „soutěžní“ podmínky pro ostatní dopravce.

 

Tou nejzajímavější a nejpodstatnější je role odboru veřejné dopravy MD na podvodu v podobě ekonomického zázraku Arrivy, která vždy podá senzačně nižší nabídku, kterou pod rouškou „péče řádného hospodáře“ musí zkrátka objednatel MD vybrat.  V případě prvního dějství z listopadu 2018 a souboru linek R21+R22+R24+R26 spočívala pseudo soutěž o nejnižší cenu dopravního výkonu v tom, že byl předložen 96 stránkový návrh smlouvy o závazku veřejných služeb s přílohami. Předmětná smlouva je dostupná veřejnosti v registru smluv https://smlouvy.gov.cz/smlouva/8128307 a k podvodu a manipulacím Odboru veřejné dopravy Ministerstva dopravy došlo v případě přílohy 8, která určuje rozsah služeb ve stanicích a byla pojmenována jako „Minimální požadavky na zajištění služeb ve stanicích“.

 

Obsah této přílohy na stranách 1-3 představuje požadavky na servis ve stanicích a přesně je uvedeno, kde má být vnitrostátní a kde mezinárodní pokladna. Požadavky na zajištění prodeje jízdních dokladů představují přesné časové rozsahy otevření pokladen ve 27 stanicích všech 4 rychlíkových linek. Tyto přesné rozsahy obsazení pokladen byly vyprecizovány na základě opakované komunikace ČD s Odborem veřejné dopravy MD. Na 4. straně dokumentu je souhrn a vysvětlení požadavků, kde je pod bodem g) prostory pro služby prodeje cestovních a rezervačních dokladů pro účely této smlouvy se rozlišují tzv. „vnitrostátní“ a „mezinárodní“ pokladny, jejichž požadavky shrnuje tabulka. Obsazení pokladen jednoznačně představuje živou práci a zajištění osobním pokladníkem, částečně i rozsahem, představujícím vícesměnný provoz.  

 

5. strana přílohy obsahuje vysvětlivky, ve kterých je ve 3. odrážce uvedeno: „Vnitrostátní pokladnou“ pro účely této přílohy rozumíme místo, kde může cestující zakoupit jízdní doklady v rámci České republiky. Vnitrostátní pokladna může být zajišťována třetí osobou (např. prodejna RELAY) a/nebo může být zajišťována automatem.

 

Příloha řeší dále podrobnosti k provozní době pokladen pro jednotlivé stanice, která je stanovena v tabulce. Dokonce stanovuje nejvýše dvě přestávky, které nespadají do časového pásma 30-0 minut před odjezdem vlaku. „Mezinárodní pokladnou“ pro účely této přílohy rozumíme místo, kde může cestující zakoupit jízdní doklady v rámci České republiky i jízdní doklady do zahraničí. Mezinárodní pokladna musí být provozována dopravcem a nemůže být jen nahrazena automaty na výdej jízdních dokladů. Provozní doba mezinárodních pokladen musí být zajištěna alespoň po dvě třetiny týdenního času, kdy je požadováno otevření vnitrostátní pokladny.  

 

V 96 stránkovém dokumentu návrhu smlouvy na předmětné linky je nakonec stěžejním vodítkem a podkladem pro dodání té správné nabídky Arrivy ve vysvětlivkách schovaná poznámka o možnosti zajištění prodeje automatem vedle precizního řešení rozsahu otevření osobních pokladen. Je evidentní, že poznámka vzniknuvší kvůli Arrivě, která nedisponovala potřebným množstvím provozních zaměstnanců, představovala stěžejní diskriminaci ČD a výhodu pro Arrivu, zároveň službami neporovnatelné nabídky. Nabídka ČD zahrnovala kompletní zajištění odbavení cestujících osobními pokladnami včetně odbavovacího systému ČD, které odbor veřejné dopravy MD do posledních jednání požadoval, a to ve všech 27 stanicích, nabídka Arrivy pouze odbavení prodejními automaty bez obsazení pokladen. Prodejní automat byl ČD brán jako možná výjimka ze standardu odbavení, pro Arrivu standard odbavení. 

 

Ekonomický zázrak Arrivy v podobě úspory živé práce ve všech osobních pokladnách ale utrpěl trhliny. Ještě před podpisem smlouvy  MD s Arrivou bývalý ministr Ťok prezentoval roční úsporu oproti ČD ve výši 55 mil. Kč, avšak před invazí Arrivy na rychlíkových linkách od 15. 12. 2019 podepsal 12. 12. 2019 nástupce Ťoka - ministr dopravy Kremlík dodatek č. 1, kterým se roční kompenzace dopravci zvedla o 32 mil. Kč ze 119,60 Kč na vlkm na 120, 78 Kč na vlkm. Původně avizované „úspory“ ministrem dopravy Ťokem se tak ztenčily na 22 mil ročně, ale byla to jen fikce díky řešení odbavení automaty bez živé práce a ve skutečnosti převážily škody ČD kanibalizací strojvedoucích i dalších odborně vycvičených zaměstnanců a nepotřebnými aktivy. Pro stát tedy žádná úspora, ale škoda!

 

Příchod nového jízdního řádu a začátek angažmá dopravce Arriva vlaky od 15. 12. 2019 představovaly železniční apokalypsu. Nedostatek lidí, připravených vozidel, vynechávané a zpožděné spoje, náhradní retro soupravy, nefungující odbavovací systém a od toho se odvíjející obrovská mediální kritika i sankce. Arriva si opakovaně sype popel na hlavu, objednatelé včetně MD vyjadřují obrovské zklamání. To vše ještě v době, kdy Arriva potřebuje nové osvědčení dopravce, ale bezpečnost na železnici a kvalita služeb se stačily stát pouhým marketingovým produktem a vše utichlo s problémem koronaviru v březnu. Zajímavé však je, že po Arrivě se doposud v rozporu se smlouvou s MD nepožaduje ve 13 stanicích obsazení mezinárodních pokladen osobními pokladníky a zůstávají tam pouze prodejní automaty jako u vnitrostátních pokladen.

 

Zatímco jinde v Evropě by objednatelé sledovali, zda dopravce naplňuje smluvní podmínky a vyžadovali je, úspěch německých motorových jednotek 628.2 z let 1986-88, které čekala ekologická likvidace, všechny odpovědné za služby i bezpečnost železnice v České republice řádně oslepil. Po barevném a modernizačním zásahu PARSu Šumperk a administrativní „pomoci“ odboru veřejné dopravy MD představují přemalované německé motoráčky nový trend kvality veřejné dopravy na kolejích v nezávislé trakci. Proto také v průběhu roku, hlavně léta, jejich počet při přesunu přes německo-české hranice narůstá a v červnu letošního roku se parta kamarádů a spolužáků z vysokých škol – pražské a pardubické - ročníků narození 1976, 1977 a 1978 definitivně dohodla, že Arriva a přemalované německé motoráčky na dalších rychlíkových tratích jsou ten správný směr budování prestiže české železnice, dobrý společný byznys a je potřeba je „udat“ na další rychlíkové linky. Tomu sekundovali také dva „vlivní“ věkově mimo spolužáky a kamarády – ročník 1962 a ročník 1970.  

 

Výsledkem dohody je nakonec dlouhá a nepovedená divadelní fraška kolem linek R14 Pardubice – Liberec – Ústí nad Labem a R27 Olomouc – Krnov - Ostrava, o kterých bylo celé 1. pololetí jednáno s ČD a ty měly do konce září původně dodat kompletní nabídku. Hlavním tématem léta díky mnoha nehodám byly navíc bezpečnost a ETCS. Když se po dosavadním jednání odboru veřejné dopravy MD s ČD objeví „nečekaně“ v červenci nevyžádaná nabídka Arrivy, ke které je potřeba s „péčí řádného hospodáře“ přihlédnout, mají to ministerští těžké. Moc divně se zdůvodňuje, že nabídce Arrivy bez ETCS se musí přizpůsobit ČD s ETCS a když to nevyjde, v září přichází konečně „rozstřel“ o nejnižší cenu dopravního výkonu na vlkm s již osvědčeným trikem z listopadu 2018 v podobě osobních pokladen versus prodejních automatů. Musí se to povést určitě u linky R14, kde má Arriva dávno „do foroty“ vozidla i lidi.

 

5. října 2020 vyšla oficiální tisková zpráva MD o výběru dopravců, když ČD má zůstat jen linka R 27 na 2 roky a R14 má být na 7 let přidělena Arrivě. „Loutkový“ ministr dopravy Karel Havlíček k výsledku tzv. „rozstřelu“ řekl: „Na základě porovnání nabídek a ověření ceny na trhu jsme se rozhodli u linky z Pardubic přes Liberec do Ústí nad Labem upřednostnit společnost Arriva. Ta nabídla na sedm let o 302 milionů výhodnější nabídku než České dráhy. Zároveň nám garantuje, že od půlky prosince obsluhu této trati zvládne s kvalitními vlaky a personálem“.

 

Panu vicepremiérovi na návštěvě resortu dopravy zapomněli skuteční vládci železnice říci, že je loutkou dávno domluvené frašky, Arriva ještě nic a natož včas nesplnila a stále dost neplní, on však prezentuje neodůvodnitelný výběr z neporovnatelných nabídek, kde Arriva řeší odbavení cestujících ve stanicích pouze prodejními automaty a ČD komplexním systémem odbavení prostřednictvím osobních pokladen s osobními pokladníky, někde dokonce ve více směnách. Touto ministerskou logikou a snahou o legalizací prodejních automatů jako plnohodnotného odbavení cestujících v České republice by MD poslalo domů 1700 osobních pokladníků ČD ve 382 stanicích, kteří by museli být propuštěni, aby ČD kdekoliv v České republice mohly konkurovat Arrivě.

 

V případě podpisu smlouvy MD s dopravcem Arriva na linku R14, ke kterému by v právním státě nemělo dojít, se „péče řádného hospodáře“ českého ministra bez pochyby stane předmětem zkoumání orgány činnými v trestním řízení. Údajná roční úspora českému státu 43 mil. Kč, která vlastnímu dopravci ČD způsobí hned první rok škodu cca 50 mil Kč a ročně jej připraví o cca 280 mil Kč výnosů, jež půjdou do Německa, aby sanovaly předluženou Arrivu, která může nabízet cokoliv díky poslední zveřejněné účetní závěrce a prezentovanému neomezenému finančnímu zajištění ze strany Německých drah DB, to by byl obdivuhodný až trestuhodný počin.

 

MD se i přes vynikající herecký výkon ve frašce výběru již v červnu vybraného dopravce zároveň dopustilo flagrantního porušení a ignorace série českých zákonů a evropských norem, což vedlo ČD k napadení postupu MD námitkami podle § 19 odst. 3 a 4 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících. Námitky, směrované Ministerstvu dopravy a způsob jejich řešení představují další frašku, když je odmítnutím vyřídil odbor veřejné dopravy MD, jehož postup při výběru dopravce byl ČD napaden. V pojetí MD jsou způsob a vyřízení námitek, dopředu určených k neúspěchu, podobné tomu, jako kdyby někdo chtěl po zlodějovi, aby se přiznal, vrátil mu ukradené a ještě se omluvil. Prostě absurdní fraška.

 

Na řadě je proto návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele MD v případě linky R14 u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. 27. října budou o situaci a společných krocích jednat odborové svazy na železnici, které situaci a postoj MD považují za skandální. Jedinou možností, jak zajistit právní stav, je pokračování angažmá ČD na lince R14 a vypsání veřejné soutěže, ze které by mohl vzejít vítěz a dopravce pro jízdní řád 2022/2023.    

 


 

Provozováno na systému JPRES 2 - Vladimír Pešík ©2013