Proč vyvěsit vlajku Tibetu ?

Autor : Jindřich Berounský    Vloženo : 12.03.2017 13:56  Přečteno : 1183 x   Počet komentářů : 0

Vyvěšení tibetské vlajky 10. března je symbolickým vyjádřením podpory nejen Tibeťanům, ale všem utlačovaným národům a kulturám. V Jablonci nad Nisou se letos nenašla potřebná většina zastupitelů, aby se tibetská vlajka ocitla i na jablonecké radnici. Na budově Libereckého kraje se to však povedlo a potěšila také iniciativa dalších, kteří po celém Libereckém kraji tibetskou vlajku vyvěsili. Nakonec se vajka objevila a byla rozvinuta před jabloneckou radnicí díky iniciativě Petra Mikuly, Michaely Tejmlové, Petra Loudy a díky Pavlu Žurovi později i na jabloneckém divadle.  

Můj bratr Daniel Berounský měl 10. března 45. narozeniny a  je ředitelem Ústavu jižní a centrální Asie Filozofické fakulty Karlovy univerzity a zakladatel kurzů tibetanistiky a budhismu. 10. březen byl zároveň připomenutím 58. výročí tibetského národního povstání. Šlo by se proto vyjádřit obšírněji, ale můj pohled na vyvěšování tibetské vlajky je jednoznačný. Jde o symbolické vyjádření podpory nejen Tibeťanům, ale všem utlačovaným národům a kulturám. Nejde o vyjadřování čehokoliv nepřátelského vůči Číně.  

Tibet představuje obrovské neprobádané území a mnoho kultur. Tibetanistika - božstva v severovýchodním Tibetu, původní tibetské rituály, původ tibetské instituce převtělenců, studií týkajících se kultu lokálních božstev v Tibetu, tibetských literárních tradic týkajících se posmrtných záležitostí, historie Ngawa – epicentra nedávné vlny sebeupalování v Tibetu

Tibetské národní povstání započalo 10. března 1959, kdy v hlavním městě Tibetu – Lhase – propukla revolta odpůrců čínského komunistického režimu. Kořeny povstání sahají do rozmezí let 1950–1951, kdy Čínská lidově osvobozenecká armáda vnikla na tibetské území a zabrala jej. Jedny z prvních vážnějších konfliktů mezi čínskou a tibetskou stranou propukly již v roce 1956 v tibetských provinciích Kham a Amdo. Hlavní vlna tibetské revolty však propukla v roce 1959 a tibetský partyzánský odboj trval až do 70.let 20.století.

Při povstání bylo zabito přes 86 000 Tibeťanů. Další byli nuceni odejít do exilu, mimo jiné i sám dalajlama, který našel útočiště v indické Dharamsale.  Od roku 1959 se vždy po několika letech opakují menší povstání a protesty na území celého historického Tibetu, která jsou vždy tvrdě potlačena. Mezi největší protesty patří z let 1988, 1989 a 2008, vždy v březnu. V posledních několika letech je Tibet během března nepřístupný pro cizince, v tomto měsíci také platí speciální vyhlášky a zákazy (zákaz prodeje pohonných hmot, omezený počet osob vstupujících do prostoru starého města Lhasy - Barkor, povinnost pro státní úředníky pracovat celý měsíc včetně víkendů apod.)

V Číně se probouzí i jakási fascinace Tibetem, zejména u mladé generace. A tahle fascinace nemá příliš daleko k té západní. Objevují se písně na tibetská témata, rockoví zpěváci natáčejí v Tibetu klipy, čínští spisovatelé píší o tibetském prostředí, malíři tam malují. Číňané ztratili své kulturní kořeny a v Tibetu mají před sebou fascinující tradiční a živou kulturu. Problémem Tibetu nejsou návštěvníci z celého světa, ale davová domácí turistika, která dosáhla obludných rozměrů.